Jedenáctá kapitola Markova evangelia nám předkládá událost Ježíšova slavného vjezdu do Jeruzaléma, vyhnání prodavačů z chrámu a následné pře se zástupci různých proudů tehdejšího židovstva, se stoupenci moci světské i představiteli moci duchovní. Tyto půtky pokračují i v kapitole dvanácté, z níž je vzato i evangelium 31. neděle v mezidobí (cyklu B), které začíná větou: „Jeden z učitelů Zákona poslouchal jejich spor a viděl, že jim dobře odpověděl. Přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: ‘Které přikázání je první ze všech?’."

Dvojjediná láska

Pro tentokrát pomiňme, zda šlo o další nastraženou past, nebo upřímný zájem ze strany učitele Zákona. Důležité je, že tazatel hledá klíč k Zákonu, ke zjevené Boží vůli pro Izrael. Ježíš odpoví citací Šema Israel (Srov. Dt 6,4-5), jež je páteří smlouvy mezi Izraelem a Bohem, základním kamenem židovské identity i modlitby: První je toto: Slyš Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: Miluj svého bližního jako sám sebe.' (Srov. Lv 19,18) Žádné jiné přikázání není větší než tato."

Ježíš je tázán na první přikázání, ale poněkud překvapivě ještě dodá i druhé a obě je označí za větší než všechna ostatní. Tento úryvek jsme už četli mnohokrát, a tak nám možná nepřijde divné, že Ježíš tak pevně spojil dva verše stojící původně samostatně. Každý z nich najdeme dokonce v jiné knize Mojžíšově. Klíčem může být poslední výzva Šema Israel milovat Boha celou svou silou. Nijak nechci zpochybňovat, že máme milovat Boha naplno, ze všech svých sil, všemi možnými způsoby. Takto je překládán originální hebrejský text řeckou Septuagintou i latinskou Vulgátou. Původní hebrejský výraz meod však neznamená sílu, ale příslovce míry - velmi či hodně. Nejvýznamnější židovský text - targum Onkelos, který překládá Tóru z hebrejštiny do tehdy běžné aramejštiny, překládá tento výraz rovnou jako bohatství. Jak ale milovat Boha tím, čeho mám hodně? On přece nepotřebuje můj majetek a peníze! Ty však potřebuje chudý, hladový, nemocný i pocestný, zkrátka můj bližní. Z tohoto pohledu je přikázání lásky k bližnímu vloženo jako nedílná součást přikázání lásky k Bohu. Jasné rovnítko mezi požadavky lásky k Bohu a člověku koneckonců klade Ježíš i ve 25. kapitole Matoušova evangelia ve výkladu o posledním soudu.

Toto velmi dobře chápe i onen učitel Zákona, když v reakci na Ježíšovu odpověď dodá, že takto praktikovaná dvojjediná láska je víc než všechny oběti a dary. Kéž z našich slov a skutků vyplývá, že jsme to také pochopili.

Pavel Mikšů (psáno pro Katolický týdeník v říjnu 2021)

Foto: unsplash.com